Architektura
Technický pohled pro ty, kteří chtějí vidět, jak se propojují lidé, zdroje pravdy, automatizace, infrastruktura a AI do jednoho řízeného provozního modelu. Toto je zjednodušené schéma vysoce automatizovaného IT řízeného kódem (IaC), automatizací, AI... a lidmi.
Externí paměť je oddělená od AI modelu.
Externí paměť AI je jedním z klíčových produktů Overseeru. Neřešíme jen kam paměť uložit. Řešíme, co si má AI zapamatovat, jak zkušenost v čase měnit a jak správnou vzpomínku ve správný okamžik znovu najít.
Jazykový model není místem, kde má organizace uchovávat svou paměť. Model je výpočetní komponenta. Paměť existuje samostatně, přežívá výměnu modelu a vyvíjí se spolu se systémem.
Její princip se v některých ohledech podobá biologické paměti. Krátkodobá paměť drží aktuální kontext, pracovní stav a nedávné události. Zkušenosti, rozhodnutí a informace, které se ukážou jako důležité, se mohou postupně konsolidovat do dlouhodobé paměti a znalosti organizace.
AI si tak neuchovává jen fakta a dokumenty. Buduje také vlastní pracovní zkušenost — co řešila, jak se rozhodla, jakou akci provedla a jaký měla výsledek. Paměť navíc stárne: opakovaně potvrzené nebo autoritativní informace mohou posilovat svou váhu, zatímco staré, překonané nebo dlouhodobě nerelevantní vzpomínky mohou ztrácet význam, být archivovány nebo zapomenuty.
Paměť proto není statický archiv. Má čas, původ, důvěryhodnost, relevanci a životní cyklus. Při každém úkolu musí systém z minulosti vybrat právě tu zkušenost, která je pro aktuální situaci důležitá. Technicky může primární paměť zůstat například v PostgreSQL spolu s metadaty, vazbami mezi entitami, historií, časovou platností a přístupovými právy; relační dotazy, fulltext a sémantický nebo vektorový retrieval pomáhají relevantní zkušenost najít. Vyhledávací indexy zůstávají odvozené a znovu vytvořitelné.
Inteligence není vědomí.
AI může pracovat se znalostmi a zkušeností, plánovat, programovat, rozhodovat, komunikovat i samostatně jednat. Může člověka překonat v mnoha kognitivních úlohách. Nic z toho ale samo o sobě neznamená, že uvnitř existuje subjektivní prožívání.
Nezaměňujme inteligenci, paměť, zkušenost a autonomii za vědomí. První z těchto vlastností dokážeme navrhovat, měřit a řídit. Otázka subjektivního prožívání zůstává otevřeným vědeckým problémem.