AI není jen nástroj. Stává se digitálním kolegou.
Stavíme autonomní systémy, které pracují se znalostmi a vlastní zkušeností, plánují, rozhodují, používají nástroje, vyměňují si informace a vykonávají skutečnou práci.
Člověk určuje směr, pravidla a odpovědnost. AI získává schopnost jednat.
Inteligence není vědomí.
Čím schopnější systémy vytváříme, tím důležitější je tento rozdíl chápat. Nepotřebujeme AI polidšťovat, abychom jí mohli svěřit skutečnou práci. Potřebujeme přesně vědět, co umí, co ví, odkud její znalost pochází, co smí udělat a kde zůstává odpovědnost člověka.
Nejdřív zdravé IT, teprve potom AI.
AI neopraví chaos. Nezdravé IT nemusí znamenat jen jednoho přetíženého člověka, na kterém stojí celá firma. Stejně špatně může fungovat i velké korporátní IT se stovkami specialistů. Obrovská byrokratická zátěž, týmy uzavřené ve vlastních silech, nejasná odpovědnost, ticket putující od jednoho týmu ke druhému a množství ručních reportů, tabulek a opakovaných úkonů, které už dávno mohl převzít skript nebo automatizace.
Proces se postupně stává cílem sám o sobě: hlavní je splnit předepsaný krok, uzavřít úkol, vykázat KPI a mít zelené políčko. Zda daná činnost firmě skutečně něco přináší, zda ji lze odstranit nebo automatizovat a zda celý systém funguje efektivněji, už často není ničí odpovědnost. Inovace pak místo přirozené součásti práce představuje komplikaci, která narušuje zaběhnuté procesy a ohrožuje právě ona zelená zatržítka. Výsledkem je prostředí, které může být formálně dokonale řízené, ale jako celek zůstává mimořádně neefektivní a změnu v něm je téměř nemožné prosadit.
Dalším problémem je prostředí, ve kterém každá připomínka, návrh na zlepšení nebo upozornění na problém postupně zmizí v procesech, poradách a organizační struktuře, aniž by se cokoli skutečně změnilo. I schopní a motivovaní lidé pak časem přestanou věřit, že má smysl něco zlepšovat. Místo iniciativy přichází rezignace a provozní letargie. „Hlavně, že to nějak funguje“ se postupně stane provozním standardem. Příčiny problémů se neodstraňují, jen se kolem nich vrství výjimky, workaroundy a ruční postupy. Místo jednoho jasně definovaného procesu vzniká nesmyslné množství pravidel, až přestává být zřejmé, co skutečně platí, proč to vzniklo a kdo za to odpovídá. Technický i procesní dluh roste a každá další změna je složitější než ta předchozí.
Výsledkem je pokaždé totéž: obrovské množství lidské práce se spotřebuje na samotný provoz systému místo jeho zlepšování.
Než začneme vůbec mluvit o nasazení AI, musí být pod kontrolou dokumentace, procesy, správa systémů a každodenní provoz. Týmy musí vědět, za co odpovídají, informace musí být dostupné, procesy musí dávat smysl a opakovaná práce se musí automatizovat všude, kde je to možné. Jinak jen urychlíme nepořádek, který už ve firmě existuje.
Klasická správa IT musí být perfektně zvládnutá dřív, než nad ní začneme budovat automatizaci, firemní paměť a skutečně užitečnou AI.
Obrazová ukázka provozního chaosu, přetížení a závislosti na jednotlivci.
